Úvod Život Kniha Kam na Reggae? Objednat

MARK MILLER

BOB MARLEY NA CESTĚ


Život



Obrovský celosvětový úspěch reggae - původně lokální hudby jamajského ghetta - bezesporu souvisí se jménem Bob Marley a skupinou The Wailers. Nebyla to sice jediná tamní kapela, která by si zasloužila pozornost, ale díky anglo-jamajskému producentovi Chrisovi Blackwellovi a promyšlenému marketingu jeho společnosti Island Records pronikly nahrávky Wailers doslova do celého světa a seznámily ho nejen s reggae hudbou, ale i s rastafariánkými idejemi a vírou. Texty sice nebyly typickou ukázkou ortodoxních rastafariánských doktrín, ale právě v tom možná spočívalo jejich bezproblémové a nadšené přijímání širokými vrstvami celé společnosti. Robert „Nesta“ Marley byl nejen velmi dobrým básníkem, ale zejména neodolatelně naléhavým zpěvákem a vůbec charismatickou osobností. Už jako malé dítě byl známý v okolí vesnice Devátá míle, kde se 6. února 1945 narodil – a to pro své údajně nadpřirozené a magické schopnosti (dokázal prý lidem číst z ruky a předvídat budoucnost) i nedětsky hloubavý a vědoucí pohled. Místo role lidového čaroděje obeahmana, jíž proslul už jeho dědeček, se však rozhodl pro hudební kariéru. V roce 1963 Marley zformoval v kingstonském Trench Townu se svými kamarády Bunny Wailerem a Peterem Toshem vokální trio The Wailers, která se záhy stala jednou z nejznámějších a nejslavnějších skupin éry ska, rude-boy music a rock steady. V druhé polovině 60. let se však členové Wailers (podobně jako tisíce dalších, zejména mladých nemajetných afro-jamajčanů) zvolna přikláněli k rastafariánství a ke konci 60. let – pod vlivem producenta a originálního hudebního vizionáře Lee Scratch Perryho – i k reggae.

Nakonec se The Wailers stali nejen nejoblíbenějšími a nejuznávanějšími interprety na Jamajce, ale i nejznámějšími a nejslavnějšími karibskými muzikanty ve světě. V roce 1973 vydali album Catch a Fire (Zapalte oheň) – jako první studiové reggae album vůbec, a uspořádali turné po Anglii a USA. Skutečný průlom však přišel o rok později s albem Burnin´ (Hóří), které bývá pro svou revolučnost a originalitou často srovnávané s deskou Sgt. Pepper Lonely Hearts Club Band od The Beatles. Marley se svou skupinou zde světu představili to nejlepší ze svého pojetí reggae, ale i rastafariánskou víru a drsnou realitu života v ghettu. Na obalu desky byly mimo jiné fotografie různých výjevů z chudinských slumů, dreadatí rastamani kouřící marihuanu a především Bob s velkým spliffem. V éře hippies pochopitelně přilákala takto otevřená propagace marihuany pozornost mnoha mladých lidí i médií ve světě.

O kapelu The Wailers, ostrov Jamajku i o reggae a rastafarianismus se díky této desce začali zajímat novináři, hudebníci, ale především černí i bílí posluchači na celém světě. Tento zájem samozřejmě zvýšil i domácí kredit všem dalším hudebníkům a rastafariánům. Bob Marley se stal nejen slavnou a uznávanou rockovou hvězdou, ale i symbolem a hlasem Afričanů a vůbec utlačovaných lidí celého „Třetího světa“. Písně jako „Get up, Stand up“ (Povstaňte a bojujte) či „Burnin‘ and Lootin´“ (Pálení a rabování) na mnoha místech podporovaly boj za svobodu a práva (je například známo, že druhá jmenovaná píseň byly v roce 1976 inspirací mohutných studentských bouří proti apartheidu v Jižní Africe). Statisícům černých lidí dodávaly jeho písně uznání, sebedůvěru a naději - a statisícům bílých zase ukázal hrdost a kulturu barevných, na něž se mnozí stále dívali skrze prsty. Všem lidem bez rozdílu barvy pleti potom Marleyho písně svobody vyprávěly o Bohu, lidských právech, míru a lásce, ale i utrpení a boji chudých a utlačovaných.

Odvrácenou stránkou Marleyho úspěchu a slávy se však stal rozkol a názorové neshody původních Wailers, následované odchodem a sólovou dráhou Petera Toshe a Bunny Wailera. Oba hudebníci však i nadále hlásali rastafariánské poselství, každý svým osobitým způsobem – stejně jako stovky dalších jamajských muzikantů. Bob Marley ještě také napsal desítky dobrých písní a s novou podobou The Wailers (Petera a Bunnyho vystřídalo skvělé vokální trio I-Threes: Rita Marley, Marcia Griffiths a Judy Mowatt) vydali ještě asi tucet velice úspěšných a vlivných alb. Stal se prototypem a symbolem rastamana, jenž díky svému talentu a víře unikl z bídy ghetta – ne na výsluní slávy a do pozlátka blahobytu, ale aby se stal jakýmsi duchovním revolucionářem a rasta misionářem.

Pro své svobodomyslné, antikapitalistické smýšlení a marxistické ideje i pro svou otevřenou podporu levicové sociálně-demokratické strany PNP a přátelství s jejím předsedou M. Manleym, ale také pro veřejně hlásanou podporou osvobozeneckého boje v Zimbabwe, Angole, Mosambiku a Jihoafrické republice se však stal Marley pro mnohé kruhy nepohodlným. Později vyšlo najevo, že byl dokonce sledován a zastrašován CIA, která možná stála i za neúspěšným atentátem na Marleyho v roce 1976. Ani přes tyto tlaky se však nebál vystupovat na velkých veřejných koncertech a demonstrovat zde Jahovo poselství. Takovým vystoupením se stal třeba legendární koncert One Love Peace Concert (Mírový koncert Jedné Lásky) v roce 1978, kdy Jamajku zmítala další vlna politického násilí. Marleymu se zde, mimo jiné, podařilo přimět nesmiřitelné politické vůdce Michaela Manleyho a Edwarda Saegu, aby si před desítkami tisíc diváků a televizními kamerami demonstrativně potřásli rukami a ukázali tak možnost dialogu a tolerance. Podobnou historickou událostí bylo i vystoupení Wailers na oslavách získání nezávislosti Zimbabwe v roce 1980.

V roce 1981 zemřel Bob Marley na rakovinu (z náboženských důvodů dlouho odmítal jakékoliv chirurgické zákroky). Krátce před svou smrtí byl ještě vyhlášen za jamajského národního hrdinu. Den jeho ceremoniálního pohřbu, organizovaném Etiopskou ortodoxní církví, se stal dnem smutku snad pro všechny Jamajčany, ale i statisíce lidí na celém světě. Jen rastamani neplakali, protože věděli, že „rasta nikdy neumírá“. Marleyho vystoupením dosáhl rasfarianismus jednoho ze svých triumfů. I dnes - tolik let po Bobově odchodu - totiž naslouchají jeho písním svobody a vykoupení, písním míru a lásky, víry a uvědomění miliony lidí na celém světě. Všelidské poselství reggae, obzvláště Marleyho písní svobody a vykoupení je stále živé, a dnes možná aktuálnější a potřebnější, než kdy jindy.

Jan Johannes Vaňura